Básnická sbírka.

Kniha o české populární literatuře ve 30. a 40. letech 20. století. První část publikace je věnována kulturně historické charakteristice jednotlivých sešitových edic. Obsahuje informace o jejich vzniku a vývoji, rozsahu a čtenářském ohlasu, literární povaze a žánru i o jednotlivých autorech. Druhá rozsáhlejší část publikace obsahuje komentovaný soupis všech českých románových edic uvedeného období, jakož i seznamy přispěvatelů - autorů či ilustrátorů. Kniha je oživena obrazovou přílohou a završena kompletním jmenným rejstříkem.

V posledních letech se tuzemský komiks a obrázkový seriál těší zvýšené přízni čtenářů, kritiků i odborných badatelů. Dlouho opomíjenému, pokud už ne zcela záměrně přehlíženému a omezovanému mediálnímu žánru se dostává pozornosti prostřednictvím dílčích publikací či výstav, celistvější historický přehled ale dosud chyběl.
Asi těžko si lze představit knihu o několika tisících postav a hrdinů, která by zároveň byla pro čtenáře stále přehledná a čtivá. A právě takové Dějiny československého komiksu 20. století jsou....

Básnická sbírka Michala Jareše „Začátek eposu prostupuje napříč časem: přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví. Takto vzniklými průzory se k nám dere vesmír a spolu s ním reálno a věčnost – neúprosné, neosobní, a přece skýtající útěchu a hluboký mír.

Jareš je básník originálního vidění s přirozeným citem pro rytmus a zvuk slov. Jeho básnické gesto je sympaticky odosobněné, soudržné a hutné.

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“.
V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“.
V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).

Zůstává už vlastně pouhým jménem v literární historii, jménem bez představy, jaké je za ním dílo, a navíc jménem, kterého si všímají čtenáři velmi málo, a pokud už, pletou si dost často Růženu Jesenskou s její neteří Milenou. Odpověď na to, proč tomu tak je, dnes najdeme jen sotva — její melodické verše plné stísněných duševních pohnutek a zvláštních temných (až hrobových) tónů by mohly být leckdy ideální inspirací pro gothic rockové skupiny. Jsou jemné, možná často jednostrunné, nebo snad jednostranné, ale působí neustále...

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“ Konečně se ovce vybarvila – poprvé vychází v barvě.

Karel Hynek je jeden z nejoriginálnějších a nejsvobodnějších hlasů konce čtyřicátých a počátku padesátých let 20. století, daleko přesahující všechny žánrové i skupinové škatulky a škatule, do kterých byl kdy natlačen. Autor surový až k temnotě a běsům. Možná byl pro tuto svou drsnost, erotickou bezhlavost, humor a ironickou de- a re-konstrukci klasických textů, jako je Babička Boženy Němcové nebo Malý lord od Frances Hodgson Burnettové, i trochu obcházený a přidávaný jen tak mimochodem k avantgardním jménům. Básník extrémně svérázný...

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění.
V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný majestát smrti jako určité vysvobození z marnosti všech pozemských bolestí. Metafyzické meditace až do úplného vyčerpání?...