Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky. Ovšem tomu, kdo mu dá čas, kdo se mu otevře, je následně odměněn oduševnělým a zcela jedinečným světem, který nemá v české poezii obdoby. Elitní, nekompromisní poezie pouze pro vyvolené, poetika postrádající jakýkoli sentiment, pěnu dní, kýčovou lyriku nebo naivní spiritualitu. Zapomenutý...

Souborným vydáním tří novel Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1926 a 1927, které byly dostupné jen v podobě bibliofilie, nebo vyšly pouze časopisecky, se víceméně završuje dlouholeté bádání a?vydávání Kocourkova díla. Všechny tři texty spadají do autorovy tvorby „před“ jeho známějšími – a dodejme, že již vydanými – novelami a?romány (mj. Srdce, Žena, Zapadlí vlastenci 1932) a doplňují tak Kocourkovy deníkové záznamy a povídkovou tvorbu z druhé poloviny dvacátých let. Najdeme zde pro autora typické rysy i obsese s prvky často ještě...

Ľuboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu. Básník oživuje pomocí slov něco, co jsme dávno považovali za zbytečné, za odsunuté, třeba i za nepodstatné, to když dává smysl věcem, která je třeba znovu najít, pojmenovat, očistit a vyzdvihnout. Vedle toho tuto vážnost Bendzák neustále narušuje lehce sarkastickým odstupem, aby z veršů vystupoval osamělý, byť tu a tam alkoholu a samotě nadbíhající...

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu gestu, k jakési nečasové, loutkové podobě nějakého světa, na nějž se díváme, ve kterém se stejnou měrou ubližuje i miluje. Míří k...

Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem. Jeho poezie si někdy rozumí víc s živly a se zvířaty než s lidmi. Čas prochází a plyne, aby pomáhal i stárnoucímu nadhledu, aby harmonizoval, ale nezjednodušoval. Někde v tom čase zachyceném navždy do slov jako do malé skleněné koule trvá neustále proměnlivé hledání klidu a smyslu. Křišťálově čistá, minimalistická a trochu duchovní cesta krajinou…

Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím. To byl posléze i společný rys pro autorskou transcendenci i mystiku, pro spojení ve sférách vzdálených světů mimo vnímání i mimo čas. Jakési až ambientní prostory, zasněně mlhavé a sotva pojmenované. Vedle zjevné koketerie s hermetickými naukami a magií láká autory divokost barev, provokující...

Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát stolní paměti. Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba i...

Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře… Stěží bys u něho našel zakolísání hlasu, prozrazující nějaké slzy. Přirovnal bych ho k chladnému, tvrdému chirurgovi, který skalpelem rozumu kaleného trpkými zkušenostmi provádí vivisekci současnosti a ví předem, že najde v jejích útrobách hořké nic. (…) Je zřejmě názoru, že do brutálního světa patří brutální, nezhýčkaná poezie. Tumlířova poezie si žádá...