Wyniki wyszukiwania:

Průřezová antologie představující v jedenácti oddílech kratší básnické útvary sto třiceti českých básníků. Knihu doprovází úvodní esej a také závěrečná poznámka editora, v nichž je osvětlen výběr textů a způsob práce při jejím vzniku. Antologie – tematizující tzv. krátkou báseň – zahrnuje časové rozmezí od doby K. H. Borovského, přes E. Bondyho, I. M. Jirouse či V. Fischerovou, až po současnost. „Výběr textů je výsledkem dlouhé, metodické a zasvěcené práce, za kterou je četba desítek a desítek básnických sbírek a...

Druhá básnická sbírka Zdeňka Volfa

Slovo se stalo tělem, tělo naše ať se stane Slovem. Myslím, že taková prosba i výzva je prvotním impulsem poezie Zdeňka Volfa. Poezie proti znicotnění lidského slova, již téměř dokonanému. Básník ví, že jen proměnou vlastní bytosti může jeho slovo nabýt takové tvůrčí moci. Radikální metamorfózou, silnou natolik, aby bylo pronikavé jako prvky vznikajícího slunce. Metamorfóza je vědomá, reflektovaná, všestranná, pokorná i neústupná. Metamorfóza láskou. V české poezii má Zdeněk Volf myslím nejblíž ke světu Bohuslava Reynka, k jeho obrazům...

Autor – inseminátor krav, judista, praktikující katolík a hlavně dobrý člověk. Jen těžko odděluje svoji poezii od svého života, což poezii v jeho případě prospívá.

Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla. Dramatickým dějem jeho textů, hluboce prodchnutých vírou, je ale spíše „selhávání, střetání se s vlastní i cizí nedokonalostí, slabostí, ´neobejmutelností´ světa, který je vždy znovu a znovu potřeba...