Wyniki wyszukiwania:

Ve své druhé knize nazvané 3+1 mísí básník Petr Štengl generační výpověď muže na prahu padesátky s takřka apokalyptickým viděním společnosti. Krátké poetické, ale dobře vypointované mikropovídky se střídají s verši skepticky nahlížejícími na naše možnosti obstát v současném světě (Zeptal jsem se vyhledávače, jak jeřábi tančí / a vylezlo mi, jak mám správně masturbovat) a básněmi ostře útočícími na všechny naše prověřené a nezpochybnitelné jistoty (Na horizontu už se začínají rýsovat obrysy katastrofy / ale u nás se svítí...

Dnešní doba je šílená, psát šílené (experimentální) knihy je tedy více než patřičné (a důvodné). Jak to autor myslí? Co tím chce čtenářům sdělit? A chce vůbec něco někomu sdělovat? Ať tak či onak - kniha je na stole a kdo chce, může se pustit do čtení. Anebo může knihu odložit s tím, že se takovými nesmysly nebude vůbec zaobírat.

Po delší odmlce přichází autor s novou sbírkou Jeden člověk.
Jedná se o sbírku neotřelou, byť by si jistě zasloužila být otřelou, což by svědčilo o tom, že je používaná a to velmi.
Můžeme se v ní setkat s příběhy miniaturními, s dvojveršími gigantickými. Štengl zkoumá, kde je hranice mezi pouhým vtipem a poezií, aby dospěl k závěru, že žádná taková hranice neexistuje. Závěrem si pak neodpustí připojit několika stránkový literární experiment s názvem Slova vyjmutá.
Sbírka k smíchu či pláči, k rumu či k čaji.

Pupi, Pupín, Pupulín, Pupánek & Company je bratrem Dona Quijota i Bustera Keatona-Friga. S někdy až naivní představou o fungování světa se románový hrdina vrhá i do marných a zcela zbytečných bojů.
Testuje tak systém, ale především sám sebe a je jedno, zda při tom prochází temnotami „socialismu“ nebo „kapitalismu“. Porazí démona alkoholu, s démonem lásky uhraje remízu a porážku utrpí s démonem literatury. To je na jeden život dobrý výsledek.
Příběh plný smíchu skrze slzy a naopak – groteskně-ironický pohled na Pupíčkovy patálie...