Wyniki wyszukiwania:

Před sedmi osmi lety jsem žil jako buddhistický mnich v cejlonských lesích. Odvedl jsem tam tvrdou práci na své mysli. Byly dny, kdy nahlížeje do tlamy šílenství jsem poznal, že přestože neexistuje cesta zpátky, není nutné zešílet. Pak jsem se vrátil do České republiky a postupně pochopil, že tu těžší část práce mám teprve před sebou. Básně z téhle sbírky ke mně za tu dobu nějak přišly samy, asi jako starý pes, který svého pána neopustí. Šestá sbírka bytostného básníka a prozaika, který dnes pracuje jako tiskový mluvčí Hasičského...

Může být skleněné oko živé? A co mrtvý muž? Můžeme se na běžné cestě ocitnout tam, kde se všechno mění? Končí náš pokoj protější stěnou? Vede cesta přes děsivá místa k území míru a bezpečí? A co všudypřítomní ptáci, stromy a další rostliny? A co zjistí plážový slunečník? Co se šílenou sousedkou? Co vidí vyšetřovatel příčin požáru? Tohle je uvnitř sbírky básní Lukáše Marvana Mrtvý muž a skleněné oko , kterou držíte v ruce.

Básně ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované. Narazil jsem na ně náhodou ve svých rukopisech. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme.

V dubnu 2003, po půlročním pobytu v Asii, odložil Lukáš Marvan roucho buddhistického mnicha a vrátil se ze srílanské džungle zpátky do Čech, aby zde znovu vplynul do každodennosti čtyřicátníka s jejími radostmi i starostmi. Konfrontoval tak zkušenost, kterou získal v asijských klášterech, s všední realitou západního člověka. Ovlivnilo meditační poznání prázdnoty a pomíjivé podstaty skutečnosti jeho zdejší život? Jak? V autobiografické knize reflektuje uznávaný básník a prozaik deset let svého života „po návratu“. Popisuje svou cestu k...