Wyniki wyszukiwania:

Verše Jakuba Řeháka (1978) hovoří o světě, který známe. Jejich nejsilnější kvalitou je konkrétnost pohledu, nikdy neochabující zájem o smyslovou předmětnost věcí. Kontemplace věcí tu ale není signálem nezúčastněného diváctví, právě naopak. Řehák permanentně hledá bod dotyku s fyzickými kvalitami onoho předmětného světa, o němž vypovídá, neboť právě ony promlouvají o něčem podstatném.

Po roce 1989 nevyšla žádná kniha pražské poezie. Až nyní. Antologie Každý ji zná tak bude maskovaná představuje 66 básní o Praze od 56 současných českých básníků a básnířek. Zastoupeni jsou autoři několika generací, kteří začali publikovat od roku 1989. Rozpětí jmen sahá od Ajvaze až po Zedníka. Antologie ukazuje, že i pro současné básníky je Praha důležitá. Město jim slouží jako přirozená kulisa k rozehrávání vlastních postřehů, historek, pozorování i extatických okamžiků. V básních je přítomen celý přeludný kaleidoskop...

Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují vedle kratších textů i rozsáhlejší, panoramatické poemy o několika částech. Přitažlivé je napětí mezi Řehákovou surrealistickou...

Svazek esejistické a publicistické tvorby básníka Stanislava Dvorského (1940-2020) Mezi spodními proudy je významnou publikací hned v několika ohledech. Svazek nepředstavuje jen kýžený ediční dluh, ale odkrývá celý nový kontinent českého myšlení. Kniha zahrnuje texty z let 1964-2019 a tvoří celoživotní sumu Dvorského esejistické tvorby, která byla české literární veřejnosti ve svém celku dosud neznámá. Stanislav Dvorský se ve svých esejích projevuje jako odvážný, precizní a systematický autor, který své myšlení trvale občerstvuje básnickým...

Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé. Těžištěm jeho poetiky totiž není genitivní metafora, nýbrž básnický obraz, který se podobá tomu filmovému. Effenbergerova poezie je zvláštní, svébytná, ale také matoucí a nejednoznačná. Mnohé básně se čtou jako film plynoucí před očima, jiné v sobě mají něco jako zaklínací gesto. Berme tedy jeho básně jako filmy, které si můžeme nosit po kapsách. Kapesní filmy, které...