Wyniki wyszukiwania:

Útlý vzdušný svazeček Gábora Gyukicse, jehož texty přeložil do češtiny Robert Svoboda, je skutečnou minimalistickou perlou: kolem půl stovky stran, kolem půl stovky básní, z nichž většina má sotva pár řádek.
Půl stovky jistě ne. Poněkud záhadný titul sbírky nutí k popřemýšlení. Má to být vůbec otázka? Takhle psáno, s malým počátečním písmenem a bez otazníku na konci? Toť opravdu otázka... Gyukicsova sbírka se pídí po základech lyrické sdělovací situace, přičemž nás zve na cestu světem, v němž už je nemožné se...

Elevating the associative musicality of images and thoughts to become an organizing principle is certainly not without roots in the Hungarian poetic tradition, yet the way Gabor G Gyukics is using it still sounds foreign and strange in Europe (and in Hungary). It is closer to much contemporary American poetry, mainly because Gyukics' poetry is not based on scored music or on music in the poetic sense.