Wyniki wyszukiwania:

Kolektivní monografie navazuje na loňskou edici Almanachu na rok 1914 (2014). Po edičním zpřístupnění pramene přináší přítomný svazek jedenáct studií prezentujících moderní badatelský výzkum, jaký si jediné kolektivní vystoupení předválečné moderny zaslouží. Důraz je přitom kladen na mezioborový přístup, přiléhavý k intermediálním snahám rané avantgardy. Některé studie podávají zevrubnou analýzu jednotlivých almanachových příspěvků, ať už jde o prózy Josefa Čapka ( Alice Jedličková, Vladimír Papoušek), poezii S. K. Neumanna...

Čtvrtý svazek Kritické řady přináší tentokrát průřez recenzní tvorbou kritika a literárního teoretika Erika Gilka. Středem zájmu Gilkovy kritické publikační činnosti je česká próza dvacátého století - meziválečná a vzniklá po roce 1989. Kniha nabízí ohlédnutí za uplynulým desetiletím české prozaické tvorby (1999-2009), připomíná důležité prozaické tituly jak autorů zavedených (Šabach, Palla, Bajaja), tak i významné prozaické prvotiny (Rudčenková, Šindelka, Zmeškal aj.)

V osmém svazku edice Skrytá moderna chceme upozornit na literární historií opomíjený (1913).

Nejvýznamnější skupinové vystoupení předválečné avantgardy se poměrně dlouho připravovalo, souběžně s přípravou byla organizována také skupinová čtení, doprovázená diskusemi navazujícími na velkou generační polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku almanachu se počítalo též se spoluprací absentujících generačních souputníků (R. Werner, F. Langer, E. Taussig, P. Křička), avšak pokračování v nastoupené cestě znemožnily...

Soubor literárních kritik českých prozaických děl, které vyšly mezi léty 2010-2017.

Zápisky o próze české tvoří komponovaný cyklus tří desítek kritických statí a navazuje tak chronologicky na autorův první soubor Prozaická zastavení. Kritiky zařazené do souboru byly vybrány s ohledem na vypovídající hodnotu recenzovaných prozaických knih, které se zásadní měrou podílely na utváření čtenářského horizontu druhé dekády jednadvacátého století. Není přitom rozhodující, zda se jedná o autory zavedené (Kratochvil, Soukupová), méně...

Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architekturu i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník.
V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal článek o typografii do typografického časopisu Fleuron. Odmítl s tím, že typografie „není jeho světem“. Už v roce 1925 však Gill rozpracoval několik...