Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila...