Autor (nar. 1987) je básník a prozaik. Doposud publikoval v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj. Do kulturních magazínů píše recenze na knihy a komiksy. Na FF MU v Brně studuje bohemistiku a estetiku. Jeho první sbírku uvozují verše Louise Aragona: „Všechny hrozné pohromy hrozí tomu, kdo se ožení s vílou / a chce s ní jít do krajin, jež nenajdeme na žádné mapě“; a skutečně – meziměstí je u něj předobrazem pro všechny proluky a „slepé skvrny“ našeho bytí. Na konci cest nejsou cíle, ale vždy jen přístavy, krátká zastavení před...

Václav Maxmilián stejně jako v prvotině Meziměstí (Host, 2016) i ve druhé sbírce Pobřeží tematizuje rytmus města, jeho zvuky i jeho vůně. Zdánlivá reálnost obrazů přechází do snění, vybízí k putování po jiných krajinách, místech – kdy se třeba z jednoho pohledu do zahrady dostáváme k prvotnímu poznávání světa či ke vzdálené vzpomínce. Jsme zamilovaní a zároveň oscilujeme na hranách blaženosti stejně jako opuštění (oddíl Triste). Pohybujeme se ve světech splývavých a amorfních, plyneme v proudu vědomí.

V povídkovém souboru Nové byty, nové pokoje nás Václav Maxmilián zavádí do světa, který se vzpírá jednoznačnému vymezení a jednotlivé popisy situací jako by si uchovávaly zvláštní tajemství: komunikují spolu, nebo je to jen iluze? Postavy jako by se navzájem zrcadlily a měnily si jména pouze jako masky, jejich životy se překrývají a prostupují, ale jejich diskuze začínají a končí, aniž by měly šanci přerůst samy sebe a proměnit se v celistvý příběh, který by jim vzal svobodu. Neodehrává se to všechno nakonec ve stejném městě? Nebo dokonce...