Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady. Její pohled je pronikavý, úsměv skeptický, chechtot trochu ďábelský, pointou je paradox. Typicky ženská logika, chtělo by se říct. Těší se, ale nepřijde.

Je to jedno

já se...

Kniha Z Horních Počernic do Québecu a zase zpátky prostřednictvím krátkých, téměř deníkových, záznamů nastiňuje problémy se stěhováním do zámoří. Autorka se za pomoci černého humoru snaží vyrovnat se ztrátou příbuzných, kamarádů, práce a především kvalitní lékařské péče. Obklopena odlišnou mentalitou svůj boj nakonec vzdává, aby se po necelém roce vrátila do milované Prahy.

Okruh se tedy uzavírá. Některé květinky opravdu nejsou souzeny k tomu, aby byly přesazeny do dalekého květináče.