Modlitební život lze chápat jako stoupání duše před tvář Boží. Podobá se planetám, jež se nastavují světlu klidné tváře slunce, nebo květině, jež se natahuje ke světlu, prozářená krásou, koupající se ve vůni. Modlitba je zároveň soustředění všech schopností ke chvalořečení v horlivém nadšení, posvátné úctě a lásce. Je nesmysl tvrdit, že skrytý modlitební život je neužitečný a nerealistický. Realita patří do sféry nebeských věcí v pozadí. „Vzorce“ a „korespondence“ zdejšího světa jsou jen jejich pozemským odrazem. Jak...