Je vůbec možné, aby druhá sbírka veršů brněnského flanéra, doktora zemědělství a universitního environmentalisty Zbyňka Ulčáka (*1966) byla ještě cyničtější a ironičtější, než první sbírka Život je černý i bílý? Ano. „Starý agnostik“, „vědec s nulovým ohlasem“ a „kněz kamasutry“ v ní maluje svět téměř výhradně tóny temnými jako kofola: Básník má duši motýla / civilizace se zhroutila / nenajdeš otevřenou putyku / plujeme na Titaniku!

Třetí, tentokrát opět skutečně poslední, sbírka veršů přezrálého autora, který nejlepší tvůrčí období vlastně nikdy neměl. Zahradní haiku básníka z Orlové jsou psaná motykou a zpívaná sekačkou na trávu. Vychází v dvojjazyčném česko-anglickém vydání. I zahraniční milovník poezie má právo se potěšit verši našeho Mistra: Česnek leží ve hlíně / pravdu našel jsem ve víně / k hovnu jsou životní ambice / štěstí je zahrada, pórek, slepice!

The third and genuinely the last collection of verses by an overripe author whose finest...