Sbírka Klíček od azuru je již devatenáctou básnickou sbírkou, před ní napsal také několik stovek písňových textů - nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj.
Tematický rozsah básní Václava Honse je nesmírně široký - od milostné lyriky se vzpomínkami na dětství prožité ve středních Čechách, přes básně, které odrážejí básníkův vřelý vztah k vážné hudbě, ale i historii, až k životnímu bilancování tvůrce zralého věku.

Honsovy básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství i mládí, lehkou erotiku, ale též některé aktuální konotace a asociace.
Sám básník k tomu dodává: Hodně přemýšlím o smrti. Přesto jsem dosti veselý. Nu co, je to pryč, z té závrati už se nic nevrátí…

Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí.
V posledních sedmi letech vydal Václav Hons v krátkém časovém odstupu dvacet sbírek, převážně lyrického charakteru. Všechny jeho básně se vyznačují užíváním neotřelých obratů a spojení, někdy i novotvarů, nečekanými konotacemi či asociacemi apod. Společným jmenovatelem jsou jeho oblíbená témata - vzpomínky na dětství a mládí, včetně lehkých erotických...

Tato sbírka Václava Honse zahrnuje opět širokou lyricko-epickou škálu témat, charakterizovanou neobvyklými obraty a spojeními. Jednotlivé básně se vyznačují plnou laskavostí, rytmickou jasností a hravostí, která básníka stále neopouští… i smrt přece kdesi komusi řekla, že fandí životu…

Básnická sbírka Bůh spí a šílenec píše je dalším krokem do autorových myšlenek a zdůrazňování básnických point. Nechybí zde i nadále humor, bourání sebeklamů a ironická metafora.

K této zatím poslední sbírce autor říká: I spící bůh přece ví, že šílenec píše, píše... Svět mu věří a je mu svěřen, letí andělé... Co na tom, jestli zítra zemřem.

Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě. Básník hledá absolutní výšku a absolutní dno noci. Je třeba stále šlapat na vrchol, na kterém nikdy nestaneme. A tak praví básník, že všechno se přežije, i to, že už člověk nežije. Básník však nekončí, neboť - slovy z jeho předchozí sbírky - bůh spí a šílenec píše a píše…