Autorovi sotva pětadvacetiletému v čase, kdy zde nikdo Orwellovu vizi světa roku 1984 nemohl znát (kniha byla těžce zakázaná a nedostupná), podařilo vytvořit „Orwella v kostce“, a přitom prózu neepigonskou a nadčasovou.
Návštěva Města podřízeného Kolosu, jehož obyvatelé jsou živeni výhradně ocelovými šupinami a pokorně odevzdávají kolosu nejen všechny své síly v úmorné práci, ale i své děti – to je čtenářský zážitek strhující, tísnivý, napínavý, provokující k úvahám… Je vůbec někdy a někde v lidských silách uniknout...

Zdá se, že se krize stávají bezpodmínečnou součástí každodenní zkušenosti dvacátého prvního století. Zatímco (post)apokalyptické fikce získávají na stále větší popularitě, realita s nimi nekompromisně drží krok a mnohdy předčí i fantazii nejlépe placených pracovníků a pracovnic zábavního průmyslu. Katastrofičnost prostupuje globálním (eko)systémem, vpisuje se nejen do socioekonomických, environmentálních nebo geopolitických procesů, ale stává se i doménou naší vlastní představivosti, jejíž dystopické rozměry je dnes velmi těžké...