Kniha analyzuje jeden z nejrozsáhlejších protestů éry československého stalinismu, plzeňskou červnovou revoltu proti peněžní reformě v roce 1953. Metodologicky přitom vychází z teorií tzv. nových sociálních hnutí.

Známý plzeňský incident proto zasazuje do kontextu předchozích protestních akcí, které se odehrály v plzeňském regionu v rozmezí let 1948-1953. Takový postup autorovi umožňuje mapovat vývoj několika různých protestních kultur, které dlouhodobě působily v jednotlivých částech společnosti v západních Čechách a které v roce...

Komunistická strana završovala v poválečném období hned dvojí transfor¬mační proces. Z úzké disciplinované sekty třicátých let se stávala masovou stranou se statisíci nových členů. Zároveň se přetvářela v univerzální stranu zahrnující ve svých řadách kromě dělníků též ostatní sociální a profesní složky společnosti. V programu strany oslabila ra¬dikální sociální rétorika, naopak zesílily národní akcenty. Strana také ještě nebyla plně centralizována, mezi jednotlivými organizačními úrovněmi strany – od řadových členů přes...

Dne 1. června 1953 vstoupilo do stávky několik významných pražských průmyslových podniků v čele s tehdejším mamutím strojírenským a hutním koncernem ČKD Stalingrad. Dělníci se bouřili proti sociálním důsledkům ohlášené měnové reformy, vyšli z bran továren, a připravovali dokonce protestní pochod na Pražský hrad. Politické důsledky takového činu by byly nedozírné. Vedení komunistické strany se ocitlo v prekérní situaci, protože revoltu vyvolaly stejné závody, které ještě před pěti lety aktivně pomáhaly zajišťovat v ulicích metropole...

Vyprávění Petra Millera názorně ukazuje, jak se nejvýznamnějších pozic ve státě během revoluce ujímaly osoby, které nebyly (a z logiky věci ani nemohly být) připraveny na zajišťování probíhajících zásadních ekonomických a sociálních reforem. Noví ministři byli přitom bytostně závislí na dosavadním odborném personálu úřadů zděděném po předchozím režimu.