V knize duchovních úvah Filipa Štojdla se prolínají myšlenky (někdy propastně strmé a jindy odlehčeně levitující) s drsnými zkušenostmi všedních dní a vytvářejí pozoruhodnou mozaiku. I ten, kdo autora osobně nezná, může se vciťovat do osobnosti tohoto husitského biskupa se znepokojivou aureolou jurodivého. Nestojí tu před námi „dokončený“ světec, povznesený nad trable tohoto světa, ale chybující člověk, nezastírající své osobní krize ani bolestné pády. Kniha je prodchnuta duchem civilního křesťanského mysticismu.

Knížka husitského biskupa Filipa Štojdla (jde o druhé, rozšířené a opravené vydání) představuje mozaiku drobných svědectví o naději, které se člověk může držet navzdory pádům, zklamáním, nemocem, ubíjejícím stereotypům či dokonce tváří v tvář umírání a smrti. V příbězích a zamyšleních na sebe naděje bere podobu andělů - přátel, kteří nás podporují a doprovázejí, ale také lidí, k nimž nemáme žádný zvláštní vztah, a oni přesto v pravý okamžik udělají nebo řeknou něco, co promění naše životy. Snad právě za takovéto...