Když se svět mění tak rychle, že mu přestanete rozumět, nemá smysl snažit se udržet prst na tepu doby. Můžete se ji ale pokusit chytit pěkně pod krkem. Tak tomu činí i Jakub Strouhal ve své debutové sbírce. Bez sentimentu a uplačtěnosti zve čtenáře do intimního prostoru, kde jedině se lze podělit o vše: létání s větroněm i rány do hlavy.
Právě díky jeho opravdovosti po přečtení sbírky autorovi dobrovolně vložíte ruku do dlaně a dovolíte mu, aby vám zatloukl hřeby do tlamy.

Básně z první sbírky Jakuba Strouhala (*1992) Podzimov byly otištěny v časopise Psí víno, Host, Tvar nebo v antologii Nejlepší české básně. Po pěti letech přichází queer aktivista, vystudovaný právník a milovník vůně pačuli s novou knihou s názvem Haloklina. Haloklina je, stejně jako autorův debut, rozdělena do tří částí, v nichž se postupně zabývá tématy jako je pobyt v psychiatrické nemocnici, domácí násilí, generace singles, život s tělesným postižením, stárnutí nebo feminismus.