Rakovina vás nezmění. Pořád to budete vy. I po uzdravení. Ta nemoc vám hodně vezme. Ale taky něco dá. Například vás naučí vážit si maličkostí a okamžiků. Protože okamžiky jsou to jediné, co vám skutečně patří.
Přesně to se blogerce Tereze Schillerové podařilo zachytit v období, které pacienti nazývají remise. Že to bude klišé? Ani náhodu. Život v této fázi je doslova jízdou na horské dráze. Radost z uzdravení střídá pocit strachu, že se nemoc vrátí. A ten strach je natolik intenzivní, že vás paralyzuje.

Kniha zachycuje...

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas.
Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní. Začala konečně žít sama pro sebe. Všichni (včetně jí samé) se ale najednou nestačí divit. Protože pohledem mravného člena...

Román Bumerang velmi otevřeně popisuje různé formy násilí ve vztazích. A násilí, to nejsou jen facky nebo nadávky. Čím bližší vztah k někomu máte, tím pravděpodobněji se vám může stát, že neuhlídáte tu pomyslnou hranici, přes kterou by už neměl jet vlak. Násilník si postupně získává vaši důvěru (důvěru oběti), podlehnete falešné iluzi, že máte mnoho společného… a cesta ven ze začarovaného kruhu je najednou velmi těžká. Natolik, že se vám každá snaha o rozumnou dohodu několikrát vrátí jako bumerang.
Autorka ve svém novém...

Všechny to aspoň jednou za život zažily. Nepříjemné setkání s vlčicí. Může se vyklubat z šéfky i z dobré kamarádky. I z žen ve vlastní rodině. Julie o tom ví své. Ženy v její rodině si po celé generace předávaly velmi těžké břímě. Trpěly, ale nevěděly proč. Nebo si to nechtěly připustit. Všechno zakopávaly pod koberec.
Julie je během dětství vystavena soustavnému psychickému deptání. Řešila v sobě ten největší emocionální zločin, který si lidstvo vymyslelo: sebevraždu. Začala se v tom ztrácet. Neměla pojem o tom, kdo vlastně...

Viktor Kraus svým životem proplouval jako Král světa na pomyslné přídi toho slavného apokalyptického parníku. Měl pocit, že může všechno. A když všechno, tak skutečně všechno. Jenže velké možnosti sebou také nesou paranoiu, že ho někdo sleduje. Snad proto, že měl hodně peněz. Snad kvůli nečistému svědomí. Neustále zaváděl nová a často zbytečná bezpečnostní opatření. Vymýšlel pro své podřízené úkoly, které byly irelevantní, ale přesto na nich trval. Byla to taková jeho hra.
Život s Erikou, s níž má syna, připomínal rozjetou...