Kniha české indonoložky se zabývá historií společenského postavení a problematikou indických žen.

Kniha vychází z nejnovějších údajů o těch aspektech indické společnosti, které se zrcadlí v dílech současných hindských autorek. Je pojata tak, aby si ji mohl přečíst každý, koho Indie aspoň trochu zajímá, ale dosud o ní mnoho neví. Zároveň věříme, že poví něco nového i těm čtenářům, jimž Indie už dlouho není neznámým subkontinentem.
Literatura psaná ženami – nechceme říci „ženská literatura“ – má svou specifiku, a tu se právě autorka knihy snažila vystihnout lehčím vyprávěcím stylem, aniž by utrpěla vážnost...

V současné době se muslimové ve velké části světa netěší příliš velké oblibě. Vybraní autoři nepíší ani chvalozpěvy, ani hanopisy, ale jejich zasvěcený pohled poskytuje čtenáři představu o všedním životě, problémech i radostech indického muslima.
Dagmar Marková vybrala, uspořádala a z hindských, urdských, anglických a ruských textů přeložila povídky a jiné ukázky z beletrie indických autorů z řad muslimské komunity.

Lidské osudy mohou být tajemné a neproniknutelné všude na světě, ale Indie má tu zvláštnost, že z obyčejných věcí dělá kouzla a z kouzel obyčejné věci. To jsou slova autorky, která nasbírala své „střípky“ – dojmy a postřehy – při setkáních s mnoha různými lidmi z celé škály rozmanité indické společnosti při několika dlouhodobých pobytech. Mezi řádky vnímáme autorčin vztah k Indi, kterou zná se všemi jejími pozitivy i negativy, kterou miluje a která se stala se součástí jejího života.

Všechny příběhy zařazené do této antologie se týkají osudného roku 1947 a let bezprostředně následujících. Osvobozená Indie byla tehdy rozdělena na dva nové státy – Indii a Pákistán. Na nátlak nábožensky zfanatizovaných davů bylo z Indie odsunuto 7,226 milionů muslimů a z Pákistánu 7,249 milionů hinduistů a sikhů. Texty nezacházejí do dávné historie, netýkají se ani politického pozadí. Líčí utrpení a hlavně psychické a sociální dopady na lidi, kteří museli opustit svoje domovy a usadit se v sousední zemi, jež je nevítala vždy právě...