Kniha Václava Vokolka Očarované kameny vznikla souběžně s jeho několikaletou prací na dvoudílné odborné knize Svět posvátných kamenů. Očarované kameny jsou literární reflexí na tajemství kamenného světa. V básních a v básních v próze autor přenáší kameny prostorem i časem, vypráví podivuhodné příběhy kamenů a příběhy těch, kteří se s nimi osudově setkali. Očarované kameny jsou jakousi individuální mytologií světa kamenů, která nám jinak zcela uniká.

Kniha Obrysy a obzory, kterou vydalo společně nakladatelství Omen s Městskou knihovnou v Děčíně, je poslední básnickou sbírkou Václava Vokolka. Vychází k básníkovým šedesátinám a je tedy jakýmsi shrnutím jeho dosavadních snah. Je to kniha, která opět spojuje slovo s krajinou, proto jsou její důležitou součástí četné celostránkové ilustrace, které můžeme spíše vnímat jako obrazový doprovod. V Obrysech a obzorech se básník opět vrací do konkrétní krajiny Českého středohoří a básnickou sbírku můžeme proto vnímat i jako poctu německému...

Básně s ilustracemi autora. Kniha byla vydána k výstavě Václava Vokolka v Galerii města Plzně.

Kniha Mezi nebem a zemí – spojující text Václava Vokolka (1947) s fotografiemi Zdeňka Helferta (1946) – je poctou romantickému malíři Casparu Davidu Friedrichovi i poctou samému romantismu a souznění s ním. Úvodní příběh je plný symbolů a symbolických zkratek. Popisuje příhodu tajemného Altwurma, který vstupuje do romantických obrazů a zanechává v nich své stopy. Právě po nich se má čtenář vydat a poslechnout si rozhovory dvou mágů, přes jejichž ramena se dívá do světa nových obrazů.

Vokolkův Dominový efekt můžeme vnímat jako rozmáchlé románové plátno, jako barevný karneval, jako bohatou hostinu o mnoha chodech. Můžeme se opájet chutěmi a vůněmi různých žánrových, tematických, jazykových a stylových poloh. Můžeme si užívat čirou radost z opulentního čtení, z pouti příběhem rozprostřeným mezi několika časovými pásmy a lidskými osudy. Ve světě tohoto Vokolkova románu jsou všechny hranice otevřené, všechny barvy, chutě a vůně vstupují do interakcí. Podobně jako v autorově téměř dvě desítky let staré próze Cesta...

Očarovaný les je posvátným prostorem, jakousi říší stínů, v níž žijí podivné mytologické bytosti, až příliš podobné lidem. Stejně tak lesní bytosti a přízraky prožívají příběhy překvapivě podobné lidským. To proto, že Očarovaný les má své vlastní nevědomí, opět tak podobné lidskému podvědomí. Očarovaný les je tedy jakýmsi magickým zrcadlem, v němž v knize viděné splývá s prožitým a to s vysněným. Zrcadlem, v němž se čtenář ješitně zhlíží spolu s lesními monstry, vílami, zelenými muži a démony.

Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista – o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka – o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že rozmnožují naději tam, kde naděje visí na kříži a pod ním se modlí člověk.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských...

Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií zelených mužů ve středověké sakrální architektuře a v renesanci... Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území. Interpretace těchto lidí-rostlin se přitom zdaleka neomezuje na archetyp přírodní plodivé síly...

Autor knihy Hory Tóry pokládá své texty psané řadu let za básnické midraše a doprovodné obrazy za vizualizace dávných dějů, za výseky zobrazení nemožného. Midraš je hebrejské slovo, které doslova znamená zavrtávání, autorovi je milejší slovo šťourání, do biblického textu a zejména do prastarých židovských pověstí. Sión, Karmel, Ararat, Oreb, Moria a Gerizim jsou zde stejně jako Lilit, padlý anděl Azael, Kain či Abraham chápány jako hory, skutečné výšiny existující v reálné krajině, kdesi za humny času. Autorovi stálo za to o nich...