Vari, to ne verše,“ varuje hned v úvodu své básnické skladby Východ autorka Božena Správcová (*1969). Kompozice s podtitulem Hrdinský epos zrcadlí proměnlivý labyrint postav a vztahů mezi nimi v hutném, spletitém textu. Epopej Východ je bolestivým otiskem hledání východiska z popsaných životních situací a vlastně i z textu samého.

Knížka pro poutníky po cestách světa i duše. Ivo Chocholáč, autor spjatý s Podkrkonoším, znalec a popularizátor fenoménu zdejšího spiritismu, věnoval svou knihu krajině a možnostem pohybu v ní. Prameny vod jsou krví Matky Země, stromy a lesy jejími vlasy, skály a kameny kostmi. Stačí se zastavit, shýbnout pro kamínek a z jeho kresby přečíst celý Příběh. Chocholáčovo svébytné čtení krajiny provázejí ilustrace Vojtěcha Jiráska, novopackého malíře, sochaře a měditepce.

Starý Vilnius s tajemnými zákoutími čtvrti Užupis za říčkou Vilňou, bezútěšná atmosféra posledních let sovětské éry a do ní vržení dva svobodomyslní lidé – citlivý vagabund a mladá umělkyně Tula. Chagallovští milenci, jejichž láska byla osudová, ale okolnosti nedovolily, aby došla naplnění. Hlavní hrdina se v podobě netopýra vrací na místa, kde společně s Tulou prožil krátké štěstí…

Jedno z nejvýznamnějších děl moderní litevské literatury zaujme originálním vyprávěcím stylem, v němž Jurgis Kunčinas nechává...

V autobiografické stati z pozůstalosti Proměna krve známý německy píšící autor souvisle popisuje svůj duchovní vývoj a zabývá se okultními otázkami. Jedná se o vzácný text, který doposud v češtině nevyšel; nejspíše je zlomkem plánované autobiografické knihy Styx, na níž podle svých slov Meyrink pracoval v letech 1927 až 1929.

Dějovou linku románu řazeného mezi vrcholná Gionova díla, tvoří únos dívky a následná msta nepřátelského klanu. Nemenší roli roli však zde hraje příroda a krajina v Provence a mytická řeka (jíž je bezpochyby Gionova milovaná Durance). Sám Giono chtěl tímto senzuálním a syrovým hymnem odkazujícím na Walta Whitmana umožnit čtenářům naslouchat zpěvu světa a dechu jeho obvatel.

V eskymáckém městečku znají tuhle dívku jako Mijax, ale pro kamarádku v San Francisku je Julií.
Když se Mijax v městečku přestane cítit bezpečně, uteče do tundry. Zanedlouho ale pochopí, že se v aljašské divočině ztratila, že si neumí zajistit obživu a že ani netuší, kterým směrem leží cíl její cesty.

Postupně se stává součástí vlčí smečky a vlky si zamiluje, jako by byli členy její rodiny. Den za dnem, s pomocí vlčí smečky a se znalostmi toho, co ji o aljašské přírodě naučil otec, se Mijax snaží v tundře přežít....

V domečku pro panenky je zrcadlo, v něm pán, který si obléká kabát, bere z věšáku klobouk, zlehka se uklonil a odchází. V zrcadle se objevila baba s koštětem. V koutě u vychladlých kamen se probouzí Žz, duch přeludného lesku. To už je večer? Žiletkář za vraty pustého průjezdu se chvěje hrůzou. Ó svatá Nemravo, potěcho starců, dej nám zapomenout na naše hříchy. Zlá očka, zlá, se polykavě rozhlížejí.