V hrůzné realitě terezínské pevnosti žily a vyrůstaly děti – ve stínu smrti, k níž často zbýval jen krátce vyměřený čas.
Ale děti, i ty dospívající, obývají svůj vlastní svět, kam jenom obtížně a mnohdy málo srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nesmlouvavým zákonům fyzikálního času. J. R. Pickovi se podařilo z vlastních vzpomínek nejen vykřesat a zpřítomnit obraz dychtivé, živelné radosti z toho mála, co bylo předčasně dospívajícím v lágru dopřáno, ale paradoxně také postihnout absurdně...