Básnická sbírka.

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem; lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských pozorování míjí překážky-kameny, které pro něj nejednou znamenají zaklesnutí se za samotnou hranu komunikace – hranu dělící jeho a...

Za prolnutí básnického a výtvarného vyjádření, které je kompoziční platformou jeho páté knihy poezie, nás Michal Matzenauer provází světem jedinečného způsobu svého prožívání a cítění, tentokrát po cestách Soukromého labyrintu.
Předznamenaný motiv bloudění může být pro čtenářský přístup dílčí, nebo kompaktní – podle toho, kudy a jak do veršů a kreseb vstupujeme. Necháme-li si pro procítění vymezenu jednu báseň či kresbu, ocitneme se v prostředí někdy mikropovídky, jindy deníkového záznamu, jejichž symbolika nám poskytne...

Zdá se, že je tomu už dávno, co jsme se díky umění naučili vnímat neobvyklé souvislosti okolního světa a všemožných světů vnitřních. Vnímání vnějšího a vnitřního už vůči sobě nestojí v logickém protikladu, ale doplňuje se a umožňuje ve všem spatřovat jednotu. Celistvé poznání se bez vstřebání absurdit, bez propojení zdánlivých nebo i nanejvýše reálných protikladů neobejde. Možná je zapotřebí intenzitu rychle se střídajících obrazů a dějů kolem nás nepodporovat a básnicky množit, ale naopak všeobecně panující úprk „všeho...

Básník a výtvarník Michal Matzenauer v nejlepší formě. Veselé a absurdní básně nejen o smutných věcech.

Mariánský příkop, jak říká autor básnické sbírky stejného názvu Michal Matzenauer, je pro něj asi nejtajemnější místo na zemi. V mládí používal tuto tajemnost často ve svých obrazech. Nyní se k tomuto symbolu vrátil a zpracoval ho v básních. Knížka je proto monotématická, čím se odlišuje od ostatních básníkových sbírek. Jednotlivé básně však monotématické rozhodně nejsou.

Milostný příběh slov a obrazů. Milostný příběh básnířky a výtvarníka. Jak krásná kniha z něj vykvetla! Olga M. Fikrlová a její verše. Slov přesně tolik, kolik je potřeba (ani o písmeno víc), aby vyjádřila myšlenku způsobem, který někdy pohladí, jindy dojme, pobaví, přivede k zamyšlení... Se slovem obraz se spojuje tak jako šroubek s matičkou. Pevná, logická, výstižná kombinace, která hovoří, aniž by plýtvala zbytečnými písmeny...