„Formánkova próza Cesta je civilní road movie do „srdce temnoty“. Pro vypravěče a jeho společníky se jízda autem z Francie do Prahy stává podnětem k svérázným exerciciím – sarkasticky laděnému proudu vzpomínek a reflexí, které tematizují promlčenou vinu a napětí mezi nestejně se vyvíjejícími kulturami.“

Román Jaroslava Formánka je psán jako deník, vedený od srpna 2000 do července 2001. Vypravěč zaznamenává v téměř každodenních, leč nedatovaných zápiscích, co se během roku děje v jeho bezprostředním okolí na pařížském předměstí, na jeho pracovišti (v malém hotelu s pestrou multikulturní společností zaměstnanců a klientů) a ve francouzské veřejnosti, jak ji zrcadlí - a vytvářejí - média, zejména rozhlas a tisk.

Hrdinové sedmera povídek Jaroslava Formánka dospívají k ostrému vědomí přítomnosti jako trvalého napětí mezi dotíráním paměti, která unikavě vzdoruje našim pokusům vtisknout minulosti smysl, a neodbytnou nutností volit další krok na cestě do budoucnosti, jejíž jedinou jistotou je úžící se horizont. Číhavé úzkosti, neovladatelné zlobě, plíživé rezignaci a dalším věrným průvodcům člověka Formánek ve svých povídkách nahlíží pod jejich vynalézavě potměšilé masky rytmizovaným sledem úsporných popisů, fragmentů vnitřní řeči a...

Zápletka románu Morituri se pozvolna vyjevuje na průsečíku vyprávění či vnitřních monologů několika obyvatel pražské činžovní čtvrti, do jejichž všedních životů vstoupí mimořádná událost, násilná smrt mladé ženy. Na rozdíl od detektivní prózy obvyklého střihu nejsou tyto „výpovědi“ jednotlivých postav řízené vyšetřovatelem ani nesměřují v první řadě k odhalení pachatele. Jaroslav Formánek prostřednictvím svého důmyslně strukturovaného příběhu zkoumá především příznačné podoby obecně lidského sklonu vyhýbat se...