V básnickém debutu Zuzany Pavlové se často objevují motivy noci jako tiché, spřízněné duše a protikladného rána, kdy musí člověk opětovně hledat záchytné body v každodenním kolotoči, jehož smysl mnohdy zásadně uniká. Autorka se snaží najít vodítko ve spleti vlastních i všeobecných nejistot. Navrací se ke krajině (příslovečné i konkrétní) jako k jistotě, která ji celý život doprovází. Ve svých básních se vyrovnává se vštípenou představou o ideálním životě, se ztrátami i znovuobjevenými krásami (ne)všednosti. Přestože jde o...

Básnířka deziluzí a melancholie, úzkostí a strachů - ale i hravé ironie a málem romantického vzdoru. A k tomu všemu formálně vynalézavá, provokativní.

Stejně jako v básnickém debutu se i ve druhé sbírce Zuzany Pavlové často objevují motivy noci jako tiché, spřízněné duše a protikladného rána, kdy musí člověk opětovně hledat záchytné body v každodenním kolotoči, jehož smysl mnohdy zásadně uniká. Sbírkou Kraj noci autorka potvrzuje, že do české poezie vstoupil velký talent. Zuzana Pavlová vystudovala český jazyk a dějepis na...

Po prvotině Oriola (2019) a druhotině Kraj noci (2022) přichází Zuzana Pavlová se svou třetí sbírkou básní. Píše v ní hravě, experimentálně, pobaveně i zábavně, ale taky deziluzivně, trochu melancholicky, krutě existenciálně. O čem? V básních řeším existenci, niternější témata, říká. Když byl dceři rok, tak mi zemřel otec. Zažila jsem zrození nového života, a bývalo by mě nenapadlo, že se v tak krátké době setkám i se smrtí. Ale vypsat jsem se potřebovala taky z jiných věcí. Několikrát jsem se v životě stěhovala, fyzicky třeba z...