Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o půvabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu. Tomáš Samek
o autorovi Viktor Špaček (1976 v Praze), básník a výtvarník. Studoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě UK, absolvoval sochařství na VŠUP (ateliér Kurta Gebauera). Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách v Čechách i v zahraničí. Publikoval sbírku básní Zmínky a případky (Literární salon 2007). Jednotlivé básně vyšly...
Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o půvabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé,...
Něco cirkusového. Něco lidského a něco velmi zvířecího. Něco, z čeho jde strach, něco, co nutně potřebujeme k životu. Něco směšného, něco dojemného, něco směšně dojemného. Něco velmi tíživého a něco, co by mohlo povznášet. Něco dospělého, něco dětského a něco dětsky dospělého. Něco plného nevšední lásky a něco plného strachu ze všednosti. Povídkový soubor básníka a prozaika Viktora Špačka Něco cirkusového.
Něco cirkusového. Něco lidského a něco velmi zvířecího. Něco, z čeho jde strach, něco, co nutně potřebujeme k životu. Něco směšného,...
Sbírka vznikala v letech 2000–2006. Její první část, Proměny, je obrazem světa, ve kterém není nic, co by nepodléhalo změnám, světa, který nemá nahoře, dole, ani pevný střed, světa, ve kterém není spolehnutí ani na pevné vlastní já. Ale je obrazem i touhy po takové jistotě (báseň Deník). Vztahy jsou zde popsané ne jako to, co člověk vlastní a ovládá, ale jako cosi, co ho obklopuje a má v podstatě vlastní bytí (báseň Společný dům s chybou). Jediné, co je jisté, co zůstává, je jakási podivná hrozba, doléhající zpovzdálí do všeobecného...
Sbírka vznikala v letech 2000–2006. Její první část, Proměny, je obrazem světa, ve kterém není nic, co by nepodléhalo změnám, světa, kt...
Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře. Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho manželky a s ním vše, co se snaží sám před sebou skrýt. Zapřisáhlý starý mládenec, který se honosí svou vyrovnaností, a přitom v kapse ohmatává lahvičku se sebevražedným prostředkem. Čtyřicetiletá účetní s domovem jako klícka — nebo je to vlastně klec? Přestože Viktor Špaček umí napsat živé postavy, jaké známe z vlastního života, v těchto povídkách-portrétech nejde pouze o podobizny. Jejich ambicí...
Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře. Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho m...
