Kniha je souborem fejetonů o spisovatelích, kteří byli spjati s tímto městem. Jde o literáty nejen různého času (od Karla staršího ze Žerotína po soudobého Petra Rittera), ale také názorového rozrůznění od tomistických dominikánů až po polemického Mojmíra Grygara. Autor František Všetička do širšího povědomí uvádí nejen tvůrce národnostně rozdílné od Rakušana J. L.Knolla po českého obrozence J.S. Presla, ale rovněž slovesné pracovníky profesně odlišné od Jiřího Wolkera až po příležitostně píšícího sochaře Zdeňka Přikryla....

František Všetička je literární teoretik, který ve svých pracích analyzuje a vysledovává vývoj české literatury převážně 20. Století. Vývojové tendence nenahlíží tradičním a zafixovaným způsobem, interpretuje je naopak z hlediska poetiky, zejména z hlediska kompoziční poetiky. Svoji pozornost věnuje české poezii i próze.
V Ariadnině arkanu analyzuje autor stav české prózy v prvním desetiletí 20. Století. Kniha ta navazuje na jeho dosavadní výzkum, v němž interpretoval vývoj české prózy v desátých až čtyřicátých letech minulého...

Celistvost celku je kniha o českém dramatu. František Všetička v ní interpretuje díla 19. a 20. století. Pro svůj výklad volí přední texty dramatické literatury počínaje Tylovou Lesní pannou a konče divadelními pokusy Járy Cimrmana. Autor se ve svém rozboru zaměřuje na poetiku dramatických děl, zejména na jejich kompoziční poetiku.

Kniha je soubor fejetonů o polských spisovatelích. Nejen o nich, také o českých literátech, kteří měli určitý vztah k polskému prostředí (J. E. Purkyně, Božena Němcová, Ervín Taussig ad.). Všechny příspěvky jsou doprovázeny autorovými fotografiemi, jež mají konkretizovat a doplňovat to, co bylo v slovesném textu řečeno.

Soubor literárně historických studií, ve kterých autor podává nástin vývoje slovenské prózy. Důraz klade především na její poetiku. Porovnává rovněž prozaický kontext český a slovenský. Interpretace začíná u jedinečného počinu Jozefa Ignáce Bajzy a končí u příslušníků generace Vincenta Šikuly. Další studie jsou věnovány např. historické novele J. M. Hurbana, románům Terézie Vansové, Martina Kukučína, Márie Topolské, Ivana Hudce, Dobroslava Chrobáka, Ladislava Balleka aj. Knihu doprovází studie slovenských literárních historiků...

Kniha obsahuje interpretace předních Bezručových básní. Autor knihy se v ní zaměřuje na jejich poetiku a zasazuje je do dobového literárního kontextu první třetiny dvacátého století. Porovnáním s jinými literárními představiteli je zdůrazněna tvůrcova osobitost a jeho přínos do vývoje české literatury.

Energie Ephialta, publikace o padesátých letech dvacátého století – tedy o nejkontroverznější fázi ve vývoji české literatury – je zaměřená na prózu, již autor pojal úhrnně. Tj. k domácí produkci přiřadil samizdatovou tvorbu a díla vycházející v zahraničí. Záměrně zde zúžil interpretační přístup. Prozaickou produkci dekády nahlíží pod úhlem kompoziční poetiky. Jediným kritériem při posuzování textů je mu uměleckost. Výsledkem přístupu je, že historie zvoleného desetiletí je poněkud jiná, než se tvrdívá.

Kniha je souborem studií o české poezii, přesněji řečeno o poetice některých našich básníků. Výběr textů je dosti široký, začíná u puchmajerovců a končí v současnosti. Čtenář se v knize setká s následujícími představiteli českého básnictví: Vojtěch Nejedlý, J. S. Machar, Viktor Dyk, Otokar Fischer, Fráňa Šrámek, Konstantin Biebl, Eduard Bass, Karel Čapek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohuslav Reynek, Lýdie Romanská, Karel Trinkewitz, Alois Marhoul, Libuše Čačalová, Anastáz Opasek a Karel Vysloužil. Na závěr je připojen...

V pořadí třetí básnická sbírka olomouckého literárního teoretika, beletristy a překladatele Františka Všetičky (1932) osobitým způsobem oživuje formu básnické nóny, strofy vlastní zejména italské renesanční poezii, složené z devíti veršů v pětistopém jambu. Některé z Všetičkových nón jsou zasvěceny jeho básnickým kolegům Petru Bezručovi, Jiřímu Mahenovi, Františku Halasovi, Josefu Kainarovi aj. Jiné se vztahují k rodné Olomouci, k Brnu, k reflexi krakovského divadla, k tzv. Súchovské republice, ale ve sbírce nechybějí ani básně...

Súchov je malou vesnicí na moravském Slovácku, kde na konci devatenáctého století založila nepočetná skupina mladých umělců podle vzoru polské tzv. Babinské republiky, již inicioval známý básník Kochanowski, spolek nazývaný Matoušem Béňou, Josefem Hudečkem, Jožou Uprkou a dalšími Súchovskou republikou. „Republika“ trvala krátce, vyznačovala se recesními a humornými rysy, aniž by si činila ambice být semknutým uměleckým sdružením nebo kolonií. Přesto se kromě literární a výtvarné tvorby věnovali súchovští též folkloru a upevňování...