Soubor jedenácti společných kreseb Miloše Síkory a Pavla Turnovského doplněný deseti básnickými texty Stanislava Dvorského vznikl v letech 1974–75 z iniciativy autorů výtvarné části společného díla. První ucelené knižní vydání naplňuje záměr, který dal celému experimentu název: pojmem amalgamy, zvoleným nikoli bez pomyšlení na souvislost s alchymií, chtěli autoři vyjádřit nedělitelnost celku, nemožnost rozkladu „amalgamu“ na jednotlivé elementy, aniž by to způsobilo zánik jeho specifických vlastností a kvalit.

Drozdova novela, napsaná v době začínající normalizace a dostupná pouze jako samizdat, patří k vrcholům onoho typu prózy, který by se dal nazvat sebezáchovným. Smyslem pro detail, psychologickou drobnokresbou, schopností jemného odstínění drobných nuancí a pomalého pronikání pod povrch zdánlivě nepodstatných věcí působí tento text jako malý zázrak. Autor dává příležitost nahlédnout do spletitosti a nejednoznačnosti nejen mezilidských vztahů, ale světa obecně. Mimořádná schopnost sarrautovského soustředění na obtíže komunikace a proustovsky...