Erudovaný, nepřestajně plynoucí esej Michala Janaty o sypké nehmatnosti smrti, ač může na první pohled působit poněkud nihilisticky, je živým a borgesovsky rozvětveným organismem. Jeho torzovitý charakter jako by naznačoval rozpadání a ztrácení tvaru věcí. Slyšíme neslyšitelný zvuk přesýpacích hodin, kdy zrnka okamžiku mizí v minulosti. Text je brutálně upřímný, nelítostně vtipný, třaskavý jako trhavina, originální a myšlenkově bohatý, ale rovněž inspirativně navracející tabuizovaná témata do tohoto chaotického a ke smrti ubaveného ...

Knihu Nesamozřejmost vědy a techniky lze vymezil jako rozsáhlá filozofickou esej, jejímž námětem je evropská vědecká literatura od 16. do počátku 20. století v historických, kulturních, vědeckých a filozofických kontextech. V Věda se zde ukazuje ve své nelinearitě, ve spletitosti možných přístupů, jak chápat vědeckou literaturu nejen v jejích jednotlivých dílech, ale také jako celek. Vědecká literatura zde není ani samozřejmý, ani jednoduše konstruovatelný celek.
Kniha je tedy pokusem o takovou konstrukci celku, která favorizuje spíše...

Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo to, co jsem nazval stigma počátku. Tedy schopnost čáry popřít svou jsoucností nicotu plochy, z níž povstává.
Pokusil jsem se pojednat čáru v nejširších souvislostech tak, aby extenze výkladu zároveň nepopřela nutnou výkladovou koncentraci na to, čím je čára jako konstitutivní prvek našeho vnímání i jako kresebné vyjádření lidské schopnosti vtiskovat svým představám i vnímání tvar. Čáru chápu jako něco, co zakládá bytostnou a plodnou dualitu našeho života. Tato životní...

Abychom mohli poskytovat politice prostor pouze v té míře, která nám umožní se zabývat důležitějšími věcmi, musíme se v ní angažovat. Pokud ji necháme jen na těch, kteří nás chtějí o toto právo připravit, budeme se muset politikou zabývat proti své vůli, a proto se nebudeme moci zabývat důležitějšími věcmi, než je právě ona. Tato kniha se nejen zabývá aporiemi demokracie, ale rovněž vyvrací obecně sdílenou představu o ekvivalenci této politické formy vládnutí a svobody.
Tématem knihy je svoboda, ačkoli se v ní daleko více hovoří o...

Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd.
Dále se věnuje vztahu paměti a mysli spolu s otázkou, jak se nám daří získávat jistotu o existenci myslí jiných, než je ta naše vlastní. Soustředí se na trýzeň, kterou nám způsobuje paměť, když nechce vydat plody svého úsilí, na otázku vrstevnatosti paměti či na mysl amnestika, která je permanentní nepopsanou...

Autor se zamýšlí nad smyslem vidění, tím, co nám zrak dává, jak je výlučný v kontextu s dalšími smysly. Cituje klasiky a moderní autory, neboť téma vidění a jeho vnímání prostupuje staletími. Čtenář v jeho knize nalezne odpovědi na mnohé otázky, které si možná někdy kladl, aniž by znal odpovědi na tyto základní úvahy o podstatě vidění a života. Je napsána velmi odborně, ale přitom čtivě i pro toho, kdo není běžně zvyklý studovat odbornou literaturu. Je to opravdu silná kniha – po jejím přečtení mnohem lépe pochopíme, čím...

Podtitul knihy Mr(a)zí – Deník, který jím není – naznačuje, že chronologická posloupnost je téměř to jediné, co by mohlo upomínat na žánr deníku. Text je programově hybridní. Najdeme v něm různé stylové polohy, jež autor využívá k tomu, aby podal svědectví o tom, co se v něm a kolem něho děje. Najdeme zde vedle krátkých i delších glos k nejrůznějším tématům i úvahy o výtvarném umění, politice, právu a řadě dalších oblastí lidského poznání a konání, krátké, ironicky laděné říkánky, slovní hříčky, mystifikace, citace z...

Kniha, která programově osciluje mezi vědeckým odborným a esejistickým stylem, je příběhem dosud nepopsaného příběhu zrodu české (nejen vědecké) terminologie v 19. století. Na základě vybraných lexikografických děl z 19. a začátku 20. století se odvíjí drama postupného dovršení všech funkčních vrstev českého jazyka.

Kniha se rovněž zabývá otázkou, co je to vlastně slovník a jaká je jeho role v literatuře jako celku. Popisuje proces vydělování terminologie z přirozeného jazyka. Ukazuje, nakolik souvisel projekt českého odborného...

Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani cílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou, protože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo.

Jak je možné, že Hans Kelsen vykázal spravedlnost z oblasti práva, zatímco Gustav Radbruch naopak tvrdí, že „právo je vůlí ke spravedlnosti“? To je jedna z mnoha otázek, jimiž se tato kniha zabývá. Na rozdíl od dosavadní tradice, která chápala spravedlnost v úzké vazbě k právu a společnosti,...

Otázka hodnot je u nás obecně zanedbávaným tématem, proto je ambicí autora vyvolat o nich debatu, jež by nepomíjela díla autorů, jako jsou Friedrich Nietzsche, Max Scheler, Nicolai Hartmann a Martin Heidegger. Každému z nich je věnována samostatná kapitola. Autorovi jde o to vyvázat pojetí hodnot nejen ze sféry ekonomické, ale i ze sféry etiky. Hodnota je podle něj výsostně relační pojem.
Člověk je především homo aestimans, tedy tvor hodnotící. Podle Nietzscheho se lze postavit mimo určité hodnocení, ale nikoli mimo veškeré hodnocení. Člověk žije...