Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. A co zaznamenává Kučerova jehla? Jedná se, podobně jako v knížce první, o drobné básnické záznamy; samomluvy i...

Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor. Vrství. Cyklí. Sublimuje. Destiluje. Báseň – lektvar. V pravém slova smyslu, v levém smyslu slova. Řez skrz řeč. Průzor zlomku. Typografie. Poesie. Typosie. Zevní aplikace. Vnitřní potřeba. Vedlejší účinky žádoucí. Pachuť, zákal, šum i léze mají vliv na intenzitu vjemu. Bdění doporučeno.