Vladimír Veit, jeden z členů hudebního sdružení Šafrán, natočil v květnu a červnu 2011 své třinácté studiové album, které příznačně nazval Písničkář. Kolekce patnácti písní vznikla v domácím studiu Vladimíra Merty, jenž album aranžoval a přidal se k nahrávání i jako instrumentalista. V několika skladbách přijali účast i dva další hosté - Sára Mertová a Jaroslav Olin Nejezchleba. Veitovo nové album nechce být obsahově převratné nebo nuceně revoluční. Přináší nám typického Veita s jeho písněmi o láskách, dětství, ženách,...

V dlouhé řadě básníků, zhudebněných a interpretovaných Vladimírem Veitem, nemůže chybět ani Václav Hrabě, který neodmyslitelně patří k Praze šedesátých let. Najednou se zdálo, že se svět mění k lepšímu. Padesátá léta byla pryč, hudba, literatura a kumšt vůbec a s ním i jisté politické uvolnění způsobily, že se lidé zase pořádně nadechli. Hrabětovy básně, dosud šířené jen v opisech, začaly pomalu, byť ještě jen skromně, pronikat i na oficiální scénu. Co se dělo dál, je historie: Václav Hrabě v roce 1965 tragicky zemřel,...

Vladimír Veit patří spolu s Jaroslavem Hutkou k praotcům českého folku. Jejich společné začátky přinesly v sezóně 1967–1968 rané pokusy o české převody Dylana a Donovana, ale i první písně vlastní. Tehdy počala též jejich autorská spolupráce, která nebyla přerušena ani v dalších desetiletích, kdy každý z nich vystupoval sólově.
Vladimír Veit se stal uznávaným autorem melodií na verše našich i světových básníků. Už pro své první album Texty zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, ale i Milana Kundery...

Zakázaní zpěváci druhé kultury mají nálepku alba, o kterém se dlouho moc nevědělo. Zásluhou Jiřího Pallase se na něm setkali interpreti tří hudebních sfér, kteří se jinak v životě většinou míjeli. Zlatá slavice Marta Kubišová byla až do roku 1970 slavnou osobností té nejkvalitnější domácí pop music, Charlie Soukup a Svatopluk Karásek zastupovali ryzí a kriminalizovaný underground, folkaři Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák a Vladimír Veit zažívali jako členové písničkářského sdružení Šafrán svá poslední veřejná vystoupení po...

Název Veitova alba Kde domov můj naznačuje, že by mohlo být o hledání nebo budování domova. I vzpomínkový text v bookletu začíná připomínkou dávného bonmotu Jiřího Voskovce o klobouku na věšáku, ale potulný písničkář Vladimír Veit se svými sedmi křížky zažil domovů již tolik, aby mohl s klidným svědomím potvrdit, že doma je přece tam, kde je mu hezky, kde je obklopen příjemnými lidmi a kamarády a samozřejmě „kamarádkami“. Na svoji desku, natočenou před dvaceti lety, zařadil písně o tom, co je smysluplné: o lásce, pravdě, naději a...

V dlouhé řadě básníků, zhudebněných a interpretovaných Vladimírem Veitem, nemůže samozřejmě chybět ani Jaroslav Seifert. S jeho poezií se písničkář nesetkává poprvé, Ukolébavku nahrál Veit na své debutové legendární album Texty (1982) a další básně se objevily i na jeho exilovém albu Ve lví stopě (1985) nebo později na soukromě vydaných deskách Jménem poesie (2003) a Křišťálové studánky (2004). V roce svých pětasedmdesátin se Vladimír Veit k Seifertovým básnickým skvostům vrátil a připravil z nich celé album Milenci ve sněhu....

Po řadě alb zhudebněné poezie natočil Vladimír Veit, jeden z členů bývalého sdružení písničkářů Šafrán, třiadvacet svých nových písní. Zdá se, jako by se autorovi podařilo nemožné: na chvíli zastavit čas. Umíme to ještě? Písně nám v tom pomohou, ale jak dlouho bude ta vzácná chvíle trvat, záleží jen na nás. Písničkář záměrně nehledá nový zvuk, nechce být obsahově převratný, výstřední nebo mrazivě aktuální. Album přináší typického Veita s jeho písněmi o láskách, ženách, lidských vztazích, též o kočkách a psech....