Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu; v jednotlivých textech zároveň zaznívají filozofické reflexe. Hrdlička je však v první řadě básník, který občas filozofuje, a ne filozof, který občas píše básně.

Obrazy světa jsou souborem studií o konstrukcích světa v literárním textu. Autor přináší studie : Komenského Labyrint a člověk v labyrintu; Karel Hynek Mácha a jeho duch; Druhý čas Máje; Šlejharova poetika účasti; Weinerovy obrazy počátku. Vedle těchto autorů, kterým jsou věnovány monografickké studie, je v kratších pasážích také řeč o K.J. Erbenovi, V. Furchovi, J. Schiikanederovi, J. Šímovi a L. Klímovi.
Svět nevidíme, nevnímáme, víme o něm možná jen proto, že jsme ve své kulturní výbavě získali také toto slovo. Svět můžeme pouze...

Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol. Další kapitoly se zabývají texty o kamenech Rogera Cailloise, nebo se věnují Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi a dalším autorům.