Vyprávění určené především dospívajícím dívkám i chlapcům, kteří prožívají své první bouřlivé milostné vzrušení a opojení, zaujme jistě i rodiče, kteří stále vidí své děti jako malé, nedospělé bytosti a nepřipouštějí si, že mají už také své touhy a prožívají nejkrásnější, nejvzrušivější a nejbouřlivější období života se vším, co k tomu patří. Autor se nevyhýbá ani otevřenému pohledu na intimní stránku vztahů mezi mladými lidmi.

Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili.

Číst výpovědi „přeživších holocaust“ je jako absolvovat skotský střik. Čtenáře nejprve plnou silou zasáhne proud ledové hrůzy, ale vzápětí ho poleje vlna horkosti. Člověk se mimoděk brání chladu těch syrových a věcných výpovědí mužů a žen, kteří přežili. Brzy je ale naopak vděčný, že to všechno, o čem se dozvídá, je „jen“ mrtvá...

Kniha „Jizvy na duši“ je vyprávění malého kluka, který se narodil z židovské maminky přispěním křesťanského otce v tu nejnevhodnější dobu – roku 1940. Nebýt statečnosti jeho otce, zmizela by celá rodina beze stopy v některém nacistickém koncentračním táboře. Svět jeho dětství byl děsivý, i když on to zcela tak nevnímal. Prvních pět let byl tím, co se dnes nazývá „ukrývané dítě“. Ovlivnilo to celý jeho život. Po smrti otce, v roce 1947, se rodina odstěhovala do městečka Nymburka, kde vyrostl.
Být sám je pro malého kluka...

Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili.

Publicista Jan Jelínek shromažďoval před lety výpovědi mužů a žen, kteří se vrátili z „pekla“ koncentračních táborů. Podstatnou část z nich se autor nyní rozhodl publikovat. Většinu jmen neznáme, ale najdeme zde zmínky o osobnostech, jako byli například Miloš Kopecký nebo Arnošt Lustig. Součástí bolestného odkazu je i otevřená výpověď...