Především je to ale text, který funguje. Autor tu nerozvíjí jednolitou linii příběhu, místo toho vypracovává intenzivní „rovinu konzistence. Je to jenom hra? Ve skutečnosti jde o cosi děsivě biologického. Je to skutečná živoucí tkáň: buňky, nervy a impulsy. Ne náhodou se na knihu již předem jako šelmy vrhají ekonomičtí lingvisté a biolingvisté. Jeden z nich např. rozvíjí Deleuzovo přirovnání knihy k elektrické přípojce a popisuje vztah Secese a jejích čtenářů jako vztah umírající včelí královny a dělnic, které ji zaživa slízají:...