Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení.
Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným...

Autobiograficky laděné povídky Matka vzala roha volně navazují na knihu U útulku 5, v níž Edgar Dutka ztvárnil své zážitky z dětského domova, kde strávil dva roky poté, co jeho matku zavřeli na podzim roku 1948 komunisté. Právě její útěk z vězení a zanedlouho i z Československa zachycuje úvodní a nejrozsáhlejší próza, podle níž je pojmenován celý soubor. V následujících povídkách jsme svědky školních let hlavního hrdiny, kdy vyrůstá v rodině pěstounů a řeší své zmatky citové i jiné. Milostné zrání i tápání, jakož i karamboly s...