V pořadí pátá v řadě „divadelních novel“ vychází opět s ilustracemi Romana Karpaše. Zavede nás do jednoho divadla, které řeší krizi původní divadelní tvorby dramatizacemi slavných děl světové prózy. Tentokrát se má převést do jevištního tvaru román Bratři Karamazovi. Takových pokusů už byla celá řada, a tak se dramaturg uchýlí k zoufalému činu, totiž zdramatizovat pokračování tohoto románu, které ovšem Dostojevskij nestihl napsat. Jak takovou hru přivést k životu, jak by takové pokračování mohlo vypadat a proč se pozornost posouvá...

Básnická sbírka.

Vypravěčem příběhu o údajném synovci filosofa Emanuela Rádla, tajemném docentu Anýžovi, je vrátný historického paláce, patřícího utopické Eurouniverzitě kdesi v Čechách, kde tento vědec působí jako vedoucí katedry divadelní vědy a kterého vykutálený příslušník ostrahy systematicky špehuje. V centru příběhu, jehož děj je zarámován dvěma živelními pohromami, stojí podvod, několikerý, překvapující, ale zcela vědomý, a dokonce seběvědomý.

Třetí divadelní novela libereckého autora nás zavede do fiktivního divadla v Praze, odkud televizní kamery snímají kompletní scénickou přípravu obou dílů Goethova Fausta; jde tedy o svého druhu reality-show. V průběhu zkoušek se osudy herců a fiktivních postav začnou natolik ovlivňovat, že to nezůstane bez vlivu na výsledný jevištní útvar. Otázka potom zní: oč jde v Goethově Faustovi? Je to dílo, které hovoří k dnešnímu člověku? A pokud ano, je to dílo humanistické? Autor ovšem dobře ví, že český filosof Masaryk na tuto otázku odpověděl...

Román, jehož hrdina dobrovolně odchází do domova důchodců. V postavách dvou žen je konfrontován nejen se skutečnou tváří pokročilého věku, ale také s ženstvím, jaké dosud nepoznal. Uvědomuje si, že prožil život bez opravdového citu a že nebýt tohoto setkání, mohl zemřít, aniž by něco takového byť jen tušil.

Soubor poezie básníka, prozaika a literárního kritika a teoretika žijícího v Liberci. Exner se představuje jako výrazný poeta doctus, jehož osobité básnické dílo dosud není náležitě doceněno.

Román Oblast stínu nás zavádí do období mezi prázdninami 1988 a listopadem 1989. Odborný asistent pedagogické fakulty v Ústí nad Labem žije v Liberci; dojížděním do zaměstnání se snaží zmírnit manželskou krizi.Hrdinovo soukromí je paralelou politické krize, která se ukazuje v dnes již pozapomenutých reáliích, jako jsou absurdní zprávy v tisku, podpisová akce Několik vět, chalupaření, politická školení či perestrojkový chaos na pracovišti — ať v prostředí vysokoškolském, nebo v průmyslovém podniku, v němž pracuje vypravěčova manželka:...

Autor tuto imaginativní a výrazně niternou sbírku charakterizuje jako milostnou poezii pozdního věku. Lyrické básně písňového typu jsou určeny konkrétní ženě, krásné, okouzlující, ale zároveň ženě-inspiraci, zdroji životní energie i veškeré poezie. Knihu doprovázejí dvě kresby Amedea Modiglianiho.

Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav, které potkává, míst, jež poznává, a s motivy zpěváků, které miloval, až se v závěru setkává s postavou, jež mu ukazuje jediný možný směr života spějícího nenápadně, ale rázně ke konci.

Autorova čtvrtá divadelní novela se odehrává v prostředí exteriérové inscenace středověkého divadla, kde každý mansion představuje jeden starozákonní příběh od stvoření Adama až po Davidovo království. Vypravěč, divadelní rekvizitář ironizující biblické scény, řeší odchodem za prací v příhraničním městečku, kde bydlí v klášteře, přebudovaném na hotel, své rodinné problémy a setkává se s lidmi, kteří jsou nejen zajímaví, ale i podezřelí jak svým podnikáním, tak životní filosofií. Ti se stávají hrdiny příběhu, jenž se v...