Mladá Ilgien má vše před sebou. Alespoň si to myslí. Jak ale s jejím osudem zamíchá jedna, s ní zdánlivě nesouvisející, událost? Dokáže v sobě Ilgien najít dost sil, aby se ubránila ranám, které na ni dopadají? V dramatickém příběhu dívky drcené nemilosrdným osudem poukazuje autorka na aroganci a krutost totalitního systému, ale také na nezájem a ledovou lhostejnost lidí, kteří by měli být člověku oporou.

Klára se raduje z nového bytu a možností, které jí snad nabídne. Jednoho rána se však probudí s krvácením do oční sítnice. Kolotoč zdravotních potíží, hledání odborných lékařů, vyšetření a pobytů v nemocnici se postupně roztáčí do nepředstavitelných rozměrů. Obstojí Klára v boji s nemocí a lidskou hloupostí a lhostejností? Autorčin román je vhledem do současného stavu české společnosti. Ukazuje každodenní život vážně nemocného člověka, který je často vystaven libovůli jak lidí, tak nemilosrdného systému.

Třiadvacetileté Janě se právě konečně otevírá cesta k vysněnému vysokoškolskému studiu. Snaží se prožít pestré léto, ale připadá si tak trochu sama. Chybí jí kamarádky, nedaří se jí najít kluka, s kterým by se opravdu dalo chodit, rodiče ji často shazují, bratr zlobí. V práci má jako nejmladší pozici poslední z posledních, a když se jí konečně podaří prosadit si studium vysoké, její obliba u nadřízených a některých kolegyň tím zrovna nevzroste. Jenomže Jana už to stále víc takhle nechce. S tím vším se přeci musí něco udělat. ...

Ponořme se do školního prostředí tak, jak ho kdysi viděly školou povinné holky. Příběhy jsou z doby, kdy se stát, v němž žijeme, jmenoval Československo. V té době také vznikly houfy nových sídlišť kolem Prahy, kde se sešlo mnoho lidí, těch ze starých domů v centru i těch, co se do hlavního města přistěhovali za lepším životem. A spolu s těmi domy či obchodními středisky vyrůstaly také školy a školky. V nich se scházeli lidé, co se nikdy dříve neznali. Škola člověka učí nejen počtům, čtení a psaní, škola je jakýmsi zkoncentrovaným...