Mladá Ilgien má vše před sebou. Alespoň si to myslí. Jak ale s jejím osudem zamíchá jedna, s ní zdánlivě nesouvisející, událost? Dokáže v sobě Ilgien najít dost sil, aby se ubránila ranám, které na ni dopadají? V dramatickém příběhu dívky drcené nemilosrdným osudem poukazuje autorka na aroganci a krutost totalitního systému, ale také na nezájem a ledovou lhostejnost lidí, kteří by měli být člověku oporou.

Klára se raduje z nového bytu a možností, které jí snad nabídne. Jednoho rána se však probudí s krvácením do oční sítnice. Kolotoč zdravotních potíží, hledání odborných lékařů, vyšetření a pobytů v nemocnici se postupně roztáčí do nepředstavitelných rozměrů. Obstojí Klára v boji s nemocí a lidskou hloupostí a lhostejností? Autorčin román je vhledem do současného stavu české společnosti. Ukazuje každodenní život vážně nemocného člověka, který je často vystaven libovůli jak lidí, tak nemilosrdného systému.

Třináctiletá Ingrid se musí s rodiči přestěhovat z nevelkého pohraničního města do Prahy. Je to pro ni docela šok. Úplně nové prostředí, nová škola, noví spolužáci a hlavně spolužačky. Ve třídě panuje trochu jiná atmosféra, než byla zvyklá. V popředí stojí jiné hodnoty, než ona považuje za důležité. Musela se rozloučit se svojí letitou, věrnou kamarádkou Naďou a vůbec všemi známými, přáteli… Do nové, již dávno rozvrstvené, třídy nezapadá. Také její prospěch jde z počátku dolů. Narůstají konflikty s rodiči, kteří sami...

Třiadvacetileté Janě se právě konečně otevírá cesta k vysněnému vysokoškolskému studiu. Snaží se prožít pestré léto, ale připadá si tak trochu sama. Chybí jí kamarádky, nedaří se jí najít kluka, s kterým by se opravdu dalo chodit, rodiče ji často shazují, bratr zlobí. V práci má jako nejmladší pozici poslední z posledních, a když se jí konečně podaří prosadit si studium vysoké, její obliba u nadřízených a některých kolegyň tím zrovna nevzroste. Jenomže Jana už to stále víc takhle nechce. S tím vším se přeci musí něco udělat. ...

Ponořme se do školního prostředí tak, jak ho kdysi viděly školou povinné holky. Příběhy jsou z doby, kdy se stát, v němž žijeme, jmenoval Československo. V té době také vznikly houfy nových sídlišť kolem Prahy, kde se sešlo mnoho lidí, těch ze starých domů v centru i těch, co se do hlavního města přistěhovali za lepším životem. A spolu s těmi domy či obchodními středisky vyrůstaly také školy a školky. V nich se scházeli lidé, co se nikdy dříve neznali. Škola člověka učí nejen počtům, čtení a psaní, škola je jakýmsi zkoncentrovaným...