Parta herců a zpěváků divadla Sklep se sešla a vykonala neobyčejný čin. David Vávra, Jiří Macháček, Lenka Vychodilová, Michal Vích a Pavel Liška nazpívali skladby Michala Vícha (hudba k filmům Kouř, Pražská 5). Ty byly opatřeny texty českých autorů Ivana Wernische, Ludvíka Aškenazyho, Jaroslava Pižla, Lumíra Tučka, Josefa Kroutvora a Mariána Pally. Vtip je v tom, že texty byly původně literárními prózami, které byly se svolením autorů převedeny do bizarních písňových textů tak, jak to dokáží jen Sklepáci. David Vávra vytvořil také ke...

Klíčem ke sbírce Nikam je báseň Ohlodáno k smíchu. Roku 1958 ji v horečnatém chvatu napsal mladý Johan, přičemž ztratil klobouk. K básni se unaveným krokem přišoural v roce 2010 starý Ivan a drobet ji pomordoval. Co se stalo mezi těmi dvěma letopočty? Bylo napsáno pár dalších básní a Jednoho saharského dne Slunce prasátkovalo Na Horním náměstí. A víc už nic. Vlastně ano! Klobouk se našel. (Michal Šanda).

BYL JEDNOU JEDEN SVĚT. Anebo nebyl? Fotograf Petr Hruška a básník Ivan Wernisch si pohráli se sbírkou starých kabinetek a pohlednic, vybrali některé z nich a napsali k nim víc než stovku doprovodných textů. Vymysleli si řadu příběhů – bláznivých, veselých i smutných... Tak vznikla kniha ke koukání a ke čtení.

Druhá antologie básní zapomenutých, zavržených či opomenutých českých autorů, kterou sestavil Ivan Wernisch.
Píseň o nosu má téměř stejný podtitul jako antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000, 2001) a do jisté míry na ni navazuje. Tu i onu knihu jsem sestavil z prací autorů, kteří se buď vytratili z obecného povědomí, nebo se do něj nikdy nedostali, ale zde najdete jiná jména, další žánry, prohlédnete si více časových vrstev… Nechci spekulovat, co je postatou básnického umění, nicméně nepokouší se snad ti, kdož...

Josef Šmajs ve své publikaci rozpracovává koncept evoluční ontologie a na jeho základě hledá příčiny existenciálního konfliktu přirozené a kulturní evoluce, který ohrožuje samotné přežití lidského druhu na planetě Zemi. Upozorňuje na skryté predátorské paradigma duchovní, protipřírodní kultury. Prizmatem evoluční ontologie nahlíží autor oblast ekonomiky a technosféry a připomíná nutnost omezení její expanze. Geneze symbiotického vztahu mezi kulturou a přírodou je podle autora podmíněna biofilní transformací kultury, ekonomiky a lidské...

Jaroslav Vrchlický! Jméno tohoto čítankového básníka zná dnes každý, jeho básně nečte téměř nikdo. V jakés takés obecné známosti přetrvává několik jímavých či dětinsky přisprostlých veršovánek (Za trochu lásky šel bych světa kraj, Balada o hovně, Rytíř Smil), které nepatří právě k vrcholům české poezie. Wernischův výbor KABINET MISTRA VRCHLICKÉHO je naplněn skvosty, jejichž kvalita je evidentní. Řečeno decentně: Kdo si zde nenajde nic, co by jej zaujalo a k čemu by se rád vracel, ten je amúzický špalek!

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko… V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak… Tento pohyb je neustálý. Dobrodružství četby je zdá se...

Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté a zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stylu, nápodoby a padělky starovýchodní a staroněmecké lyriky, drobný kosmogonický žert o stařičkém Jauchlovi, jakož i několik dobře skrytých lunojasných naučení a filosofických výroků. Řada je zakončena osmi záhadnými experimenty a jejich podrobným rozborem od Michala Ajvaze.

Další básnická sbírka Ivana Wernische.

Za sklem příborníku se kroutí údolí Dněpru – za Smolenskem stojí slánka, za Vitebskem cukřenka – v zatemněné kuchyni hoří větrný mlýn.
Rozesmátí kamarádi se opírají o kávový mlýnek, z rozsvícené skříňky se ozývá praskání. – Hilversum, Klajpeda, Riga, Livorno... Slyšíte? – to jsou ty tajemné sféry – říše mrtvých už dávno zvítězila na všech frontách, ale tam jako by pořád ještě někdo mluvil.