Úvodní díl Spisů, které vyšly ve 20. letech minulého století a jsou pro dnešního čtenáře prakticky nedostupné, pojímá veškerou Gellnerovu poezii, k ní přiřazuje málo známou básnickou pozůstalost a překlady. František Gellner byl představitelem osamocené revolty, výsledkem byla ironie a hořce výsměšný postoj ke společnosti, někdy až provokativní. Zpočátku se vysmíval měšťáckým ideálům, morálce a šosáctví. Později ironickým postojem zastíral bolest zklamaného srdce a v básních sílila touha po citu a lásce, smutek přecházel v tesknou...

Posmrtně vydaná sbírka básní Františka Gellnera pět let po jeho zmizení na haličské frontě. Je složená z básní asi z posledních deseti let, kdy už byl Gellner spíše novinářem než rozervaným básníkem. Z veršů je cítit jakési zklidnění autorova ducha, básně nejsou útočné ani nemají potřebu nikoho burcovat či pobuřovat. Jedná se spíše o jakési melancholické smíření s nesplněními sny a životními tragédiemi.

Sbírka básní (poprvé vyšla v roce 1913), v níž teprve dvaadvacetiletý autor bilancuje svůj život a z pozice zmoudřelého člověka a vzpomíná na své mládí. S autorovými ilustracemi. Doslov Vladimír Justl.