Autor ve své poezii zachovává svoji typickou říznost a řezavost, jistým překvapením mohou být v tomto sousedství básně blížící se standardní podobě „běžné“ lyriky. Nezaujímají však v daném souboru dominantní pozici. Zůstává i Holubova typická distance od sdělovaného, kdy autor často nenapovídá čtenáři, jak má vlastně daný text číst. Ironie někdy kolísá doslova verš od verše, takže někdy není na první pohled zřejmé, „jak to autor vlastně myslel“. Některé pasáže mohou pro velké množství navrstvených aluzí vyznít snad i...