Navracení data odkazuje k tomu, co je jen jedenkrát, co se neopakuje: uchovává je jako tajemství, které je na příchodu. Je-li tomu tak, pak má-li být možné o jedinečném svědčit, je třeba právě tak jedinečná poetika. Jacques Derrida ve svém čtení básní Paula Celana ukazuje, že toto svědectví je současně odpovědí a potřebuje básnickou zkušenost řeči.

Dar smrti je originální filosofickou interpretací Abrahámova obětování Izáka a zároveň excelentním příkladem Derridovy dekonstrukce paradoxní události daru. Obětování jakožto dar smrti v sobě propojuje víru, smrt, a náboženskou zkušenost Druhého, ale také odpovědnost, odpuštění, svobodu, péči o duši či tajemství. Derrida se zde opírá především o Kierkegaardovu Bázeň a chvění a Patočkův rozvrh genealogie náboženství a geneze křesťanské subjektivity z Kacířských esejů. Text je však hojně inspirován také Heideggerem, Lévinasem i...

Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993. Znovu a znovu nás vtahují do hry, která není o nic méně podivná a podivuhodná než dřív, neboť význam se při ní rodí z diferencí, trhlin v prostoru i čase, které rozrušují zdánlivě pevnou a kompaktní tkáň našeho světa a jazyka. Dekonstrukce je nevyhnutelným krokem k tomu, abychom se dokázali znovu stvořit. Podobni plavcům ve...