Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723). Takto poslepovaná, avšak velmi čtivá a zábavná kniha způsobila skandál a stala se bestsellerem, který svého autora doživotně finančně zajistil. Její popularita se odvíjí od paradoxního motta soukromá neřest - veřejné blaho, ve kterém Mandeville dokazuje, že i ze zdánlivě škodlivých osobních prohřešků, jako je hrabivost, pýcha, marnotratnost, marnivost, krádeže, loupeže a opilství...

18. prosince 1728 vyšel Druhý díl Bajky o včelách. Na rozdíl od Prvního dílu nešlo o kompilací rozličných textů různých žánrů, jejichž sepsání by trvalo čtrnáct let. Naopak, i když jsou oba díly stejně rozsáhlé, ten druhý byl napsán najednou v jediném žánru jako šest dialogů mezi Horatiem a Kleomenem a za čtyři roky k němu přibylo Zkoumání původu cti a užitečnosti křesťanství ve válce (1732), které za poněkud bizarním názvem skrývá další čtyři dialogy mezi stejnými osobami a tvoří tak vlastně třetí díl Bajky.