Postupně zazní hlasy značně odlišné, patřící srncům, stročkům, bleskům, ale i lidským bytostem. Irene Sola předkládá svůj román jako partituru, v níž dokáže každý tón rozeznít jinak, nově. Zákoutí a širé pláně katalánských Pyrenejí netvoří pouhé pozadí, ale nesmazatelně se obtiskují do všeho a všech. I věci tak výsostně lidské jako vyprávění příběhů nebo skládání poezie nepůsobí v tomto drsném prostředí nepatřičně. Naopak jsou způsobem, jakým se můžeme přimknout k tomu, co nás obklopuje.

Nestled among rugged mountains, in a remote part of Catalonia frequented by wolf hunters, bandits, deserters, ghosts, beasts and demons, sits the old farmhouse called Mas Clavell. Inside, an impossibly old woman lies on her deathbed while family and caretakers drift in and out. All the women who have ever lived and died in that house are waiting for her to join them. They are preparing to throw her a party. As day turns to night, four hundred years' worth of memories unspool, and the house reverberates with the women's stories. Stories of mysterious visions, of those born without eyelashes...