Plešatá zpěvačka s podtitulem Antihra byla v době svého vzniku objevem. Jde o první Ionescovu divadelní hru, která zároveň otevírá cestu dalším tvůrcům tzv. absurdního divadla. Patří mezi nejvýznamnější literární a dramatická díla dvacátého století.

Kniha obsahuje rozhovory otce tzv. absurdního divadla s Claudem Bonnefoyem, literárním kritikem revue Quinzaine littéraire. Ionesco v nich vzpomíná na léta idylického dětství na francouzském venkově i méně idylická vysokoškolská studia v Bukurešti, kde se stylizoval do role věčného rebela, vybavuje si své literární lásky, jež ovlivnily jeho pozdější tvorbu, ozřejmuje svou kulturní rumunsko-francouzskou dvojdomost, podává výklad svých nejslavnějších her, v nichž klíčovou úlohu začasté hraje sen, a obnažuje jejich případné metafyzické podloží....