Autorovo juvenilní dílo vychází po šedesáti letech od svého vzniku. Sled sarkastických, až absurdních příběhů ze školních lavic jisté osmiletky na konci 50. let minulého století. Autorská ediční poznámka přiznává inspiraci díly Marka Twaina, Jaroslava Haška nebo Karla Poláčka.
Kniha je ale také „?svědectvím o vzdálené a v mnohém odlišné době i o téměř nadčasových rysech sváru mezi stářím a mládím, pány, dráby a poddanými, poučujícími a poučovanými?“.

Má smysl vydávat knihu ještě po 36 letech? Autor pro to vidí dva důvody. Je to poslední možnost, aby se dostala ještě k pamětníkům, kteří ji budou moci proměřit svými vlastními zážitky. A potomci pamětníků snad podobně jako kdysi autor lépe poznají a pochopí dobu, v níž žili jejich rodiče a prarodiče...
V době počínající normalizace roku 1970 byl autor pověřen, aby předal vyššímu stranickému orgánu archiv stranické skupiny svého pracoviště. Šlo zřejmě o to, aby archiv nemohl být zneužit kontrarevolucí proti soudruhům, kteří...