Homo faber jako jeden z nejlepších románů švýcarského autora Maxe Frische. Je moderní oidipovskou tragédií, temným, napínavým příběhem, který fascinuje barvitou metaforickou mluvou a intenzivním nahlédnutím do psychiky neobvyklého protagonisty, jenž se domnívá, že má svůj život pevně v hrsti. Vedle filozofických otázek o životě a stárnutí se v něm setkáváme i s kulturou American Way of Life 50. let, středoamerickou džunglí a uplynulou krásou Havany.

But the best disguise, I find, is always the absolute bollock naked truth. It’s really strange. Nobody believes it.

This is an amoral morality play. It’s also got songs in it.

Fires keep starting. All across the city, arsonists worm their way into respectable people’s homes only to burn them all down. It’s a plague. And we don’t know why.

But Trueman is no fool. He can spot an arsonist from a mile away. These two strangers with troubled pasts who turn up on his doorstep asking for a spare room can’t be arsonists. They’re too polite. Like him. Everybody is far too...