Monumentální dramatická báseň Faust Johanna Wolfganga Goetha je právem řazena ke stěžejním dílům světové literatury. Goethe se v ní pokouší nalézt odpovědi na hluboké a trvající otázky lidského bytí. Faust v jeho podání není pouze příběhem jednotlivce, ale i příběhem celého lidstva a jeho věčné - a neukojitelné - touhy po nalezení smyslu života. Hloubka a komplexnost této tragédie nás vábí i nutí znovu se k ní vracet, abychom objevovali nové vrstvy významu a porozumění.

Druhý díl tragédie Faust byl dlouhou dobu považován za nesrozumitelný, avšak ve dvacátém století byl jeho význam, a tedy i význam díla jako celku, doceněn. Goethe v něm opouští individuální osudy, shrnuje sumu svého, potažmo lidského poznání. Faust dále testuje jeho hranice, zakládá rodinu, podniká, aby nakonec ve svém snažení vize v podstatě politické selhal - přesto, že umírá v iluzi opaku. Sluha a pokušitel Mefisto selhává rovněž, neboť se vyjeví, že Faustova duše mu - v rozporu s očekáváním - nemůže náležet. Goethe mistrně propojuje...

I pokračování slavné básnické tragédie německého klasika patří k vrcholným odkazům světové literatury a dramatiky. Završuje nejen příběh Fausta a Mefista. Je hlubokou sondou do příběhu lidstva a autorovy filozofické pohledy vybízejí i dnes čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Mimořádné hodnoty tohoto díla neumenšuje fakt, že se s ním návštěvníci divadel nemají celá léta v jeho komplexnosti možnost seznámit. V překladu O. Fischera vychází jako 105. svazek edice D.