V příběhu redaktora Hugha Persona, který během dvaceti let navštěvuje jedno švýcarské městečko, se tvůrčí genialita potkává s tématem paměti, zločinu, lásky i šílenství. Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století tak zpřítomňuje erbovní motivy a postupy, které známe z jeho předcházejícího díla.
Doslov napsal Jiří Pelán.

Vladimir Nabokov, který celý život stavěl Tádž Mahal, se ve svých třiasedmdesáti letech rozhodl - pro své vlastní pobavení i pro naše potěšení - postavit jeho malou maketu. Těmito slovy...

Výstřední zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem nymfičky Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas. Postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.

S nadsázkou lze říci, že Nabokov měl kromě literatury tři velké vášně - šachy, motýly a filmy. Román, v němž umělecký kritik Albert Albinus zatouží po sedmnáctileté adeptce herectví Margot a rozehraje s ní vztahovou partii plnou ochromující posedlosti, jako by byl poctou právě filmovému médiu. Ostatně první ruské vydání tohoto díla v roce 1932 neslo pojmenování Kamera obskura, tedy temná komora. Autor jej po šesti letech přeložil do angličtiny pod názvem Smích ve tmě, přičemž jeho slávu stvrdila i stejnojmenná filmová adaptace z roku 1969....